sobota 28. prosince 2013

Jmenuju se Marek a píšu si deník

Už tomu jsou téměř dva roky, co jsem začal psát deník. Nu, a myslím, že nastal čas, abych se se svými postřehy k této bohulibé činnosti podělil s širým světem.

Vždycky se mi líbila myšlenka psaní deníku. Nejvíc asi proto, že spousta autorů napříč církevní a leadershipovou sférou tuto činnost provozovala, nebo přímo doporučovala. Bylo to prostě sexy, jenže to nebylo úplně jednoduché.

Začít je celkem snadné, mnohem těžší je vytrvat. Nikdy jsem nebyl právě talent na pravidelnost a vytrvalost, nicméně, začal jsem vícekrát. Vlastně to ani není můj první pokus. Možná tak třetí až čtvrtý. Nicméně, Velký manitou stál při mě. Měl jsem ve svém vnitřním životě zrovna docela klidné období (tedy málo depresí a pokusů o sebevraždu :D), řešil jsem v tu dobu, kam půjdu na výšku a kolik hodin obětuju přípravě na maturitu, no a konečně se to chytlo.

Zpočátku jsem psal několikrát do týdne, to se dá vydržet tak měsíc nejdéle. Potom přišly týdny bez deníku, za nějaký čas i měsíc bez deníku... Ale nevyhodil jsem ho, vždycky jsem se k němu vrátil, nenutil jsem se psát co nejčastěji. Psal jsem vždycky, když jsem to potřeboval nebo jsem měl chuť.

Na deníku je asi nejkrásnější to vědomí, že to po vás nikdo nebude číst. Tedy, nejspíš nebude. Nevadí chyby, škrtance, nesmyslné věty a hlavně, člověk může dostat na papír to, co si celý den nosí v hlavě a co se bojí říct na veřejnosti. Může si klidně napsat, že někoho nesnáší, že se mu někdo líbí, může se hádat sám se sebou i s Bohem, zoufat si i jásat, filozofovat a třídit myšlenky...

Proč si psát deník aneb zřejmé i skryté výhody

  • Historie - je zábavné i poučné se občas zastavit a přečíst si, co jsem řešil před rokem touhle dobou. Můžu tak zjistit, že ten nepřekonatelný problém, který mě tou dobou užíral, už vlastně problémem není, a stejně tak si  můžu připomenout některé malé i velké úspěchy
  • Čistá mysl - přenést svoje myšlenky na papír může být zpočátku dost děsivé, nicméně ve spoustě případů, když si člověk po sobě přečte, co si vlastně myslí, tak dostane trochu jinou perspektivu. Zároveň psaní ručně taky nějaký ten čas trvá, takže si všechny myšlenky můžu krásně srovnat. Občas zase člověk neví, co si vlastně má myslet, a tak píše a píše, a nejen že si vše v hlavě urovná, ale často promyslí, jak danou situaci vyřešit.
  • Vrba - jo, i kluci mají občas potřebu se "vybrečet", neboli postěžovat si, zanadávat na život nebo na konkrétní lidi, a pokud zrovna kolem sebe nemáte někoho, kdo miluje naslouchání vašim nářkům, deník k tomu poslouží znamenitě.
  • Vděčnost - mnohdy si u psaní i u čtení uvědomím, jaké mám štěstí, že řeším takové ptákoviny, a nemusím se bát, kde vezmu na jídlo, jak seženu práci nebo kde zrovna přespím. Jo, u psaní deníku mě tohle opravdu napadá.
  • Týdenní rekapitulace - nedělám to vždy, ale je to skvělý způsob, jak se osvobodit ze zajetí okamžiku a vidět život z větší vzdálenosti. Taky si tak můžu stanovovat krátkodobé cíle a lehce organizovat. A taky si můžu mnohem lépe všimnout svých chyb a nějak systematičtěji se s nimi poprat.
  • Příprava na těžší chvíle - když mě čeká těžký rozhovor, nějaké veřejné vystoupení nebo cokoliv co v sobě nese nějakou větší výzvu, hodí se mentální příprava, slova která budu používat, strategie kterou zvolím. Zároveň mám mnohem více času na pochopení druhé strany, jak bude reagovat, co jí může zranit, co si bude myslet, což se ve víru emocí nebo nervozity už těžko dělá.

Tohle byl jen stručný výpis výhod, které mě zrovna napadají, je jich určitě více, nicméně, na závěr pár tipů, pokud byste chtěli taky začít.

Jak deníkovat aneb čím víckrát začneš, tím víc toho napíšeš

  • Materiál - osvědčil se mi linkovaný A4 blok / svázaná kniha, píšu tím, co je po ruce (střídá se mi červená, modrá a černá propiska :))
  • Čas - píšu vždycky před spaním, ale je vhodné si to naplánovat trochu dříve než ve 2 ráno, aby alespoň polovina vět dávala smysl. A nejednou už jsem psal i během dne, když bylo třeba.
  • Frekvence - každý den je podle mého názoru příliš, jednou až dvakrát do týdne je pro mě ideál, ale důležité je být na sebe hodný. Když na to není nálada, tak se nedeníkuje. Ještě by z toho potenciální zloděj mohl mít špatné sny. A když se vynechají dva měsíce, koho to zajímá? Prostě jedu dál. Mám sem tam takové výpadky, jindy zase píšu několik dní za sebou, protože mám zrovna kvalitnější myšlenkový život :)
  • Nevzdávat se - pokud stejně jako já uvidíte v deníkování smysl a rozhodnete se začít, hlavní je vytrvat. A pokud už to zabalíte, tak prostě začněte znovu. Má to smysl i cenu, a ani několikaletá pauza vás nemůže zastavit. A čím víckrát začnete, tím více stran bude popsaných :)

Vedete si deník a máte tipy nebo postřehy? Nebo překlep? Neváhejte se ozvat!

čtvrtek 20. června 2013

Rekonstrukce státu - proč se mi líbí

Někteří z vás už možná o politickém projektu Rekonstrukce státu slyšeli, ale mnozí, jak se mi poslední dobou zdá, o tomto projektu ještě nemají tušení nebo neví, o co přesně se jedná a o co komu jde, a proto píšu tento článek, abych vám  sdělil, proč se mi tato iniciativa líbí a co prosazuje.

Nejjednodušeji to člověk zjistí, když se podívá na web - www.rekonstrukcestatu.cz, nebo na facebookovou stránku, kde se neustále objevují aktuality z dění v iniciativě i komentáře aktuálního politického dění. Jen stručně - jedná se o iniciativu mnoha občanských sdružení a hnutí, jako je Transparency International, Nadační fond proti korupci, KohoVolit.eu a spousta dalších (a mě neznámých :) ), viz http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/seznam-partneru. Jde o nadstranický projekt, jehož hlavním cílem je prosadit 9 zákonů, které by měly výrazně ztížit korupční jednání v politice a státní správě, jako například Povinné zveřejňování smluv o veřejných zakázkách na internetu, Majetková přiznání politiků, a prvním prosazeným zákonem, který už jen čeká na podpis prezidenta, je Zrušení anonymních akcií (!), který schválila sněmovna asi měsíc zpátky.

A jak toto "prosazování" vypadá? Jelikož většina ze zákonů, které iniciativa prosazuje, už dávno jsou v programu všech politických stran a nejedná se o věci pravice či levice, cílem iniciativy je ukázat, jak tento svůj program jednotliví poslanci plní. Hlavní "strategií" je obcházení politiků (což může udělat kdokoli, kdo se přihlásí), seznámení s jednotlivými body, kde cílem je, aby se daný poslanec podepsal, že tyto zákony bude prosazovat a bude pro ně hlasovat. Nemusí souhlasit se vším, stačí podepsat některé z nich. S dnešním dnem hlásí web iniciativy 45 poslanců a 7 senátorů, kteří vyjádřili svým podpisem podporu. Tento podpis může politikům přinést popularitu, jelikož jeho jméno bude zvěčněno na seznamu "těch dobrých", ale zároveň je jakousi veřejnou pákou, která mu brání změnit názor a hlasovat proti. Například v den, kdy se hlasovalo o zrušení anonymních akciích, vyvěsili lidé z Rekonstrukce všude kolem sněmovny žluté značky s logem iniciativy a nápisem "Zrušení anonymních akcií", aby snad nikdo nezapomněl :) fotky (snad) tady. Web taky obletělo propagační video Rekonstrukce státu, "Dožeňme Botswanu", určitě se mrkněte, pokud jste ještě neviděli - tady.

No a teď můj názor. Líbí se mi obecně jakákoli aktivita, která bojuje proti nespravedlnosti a korupci obzvlášť, už dlouho jsem fanda Karla Janečka a jeho fondu proti korupci. Díky tady patří Radkovi Huškovi, který mě pozval na jednu z prvních besed, které Janeček pořádal. Bylo to cca 4 roky zpátky, a tehdy to všechno znělo opravdu hodně utopisticky. Ale tajně jsem doufal. Potom přišla kauza Rath (první větší ryba), korupce se obecně začal mnohem více řešit i v médiích, projekt Pozitivní evoluce, zákaz anonymních akcií... Rekonstrukce státu mi do toho všeho krásně zapadá. Je nadstranická, podílí se na ní hodně odlišných organizací s velmi rozličnými názory, jak co dělat, a zdá se, že jdou dopředu. Nejde o nazdárky, kteří se rozhodli "změnit svět", v jejich řadách je mnoho vzdělaných lidí, právníků, politologů, ekonomů a analytiků, kteří studují danou problematiku a zákony, zároveň je tam spousta mladých akčních lidí, kteří mají dobré nápady, které tlačí na politiky mediálně (například teď umístili naproti sněmovně obří počitadlo znázorňující, kolik lidí z jakých stran vyjádřilo podporu Nejkrásnějšímu zákonu, jak tento zákon iniciativa nazývá - povinnému zveřejňování smluv na internetu).

Zrovna včera jsem se bavil se slečnou, která nedávno začala pracovat jako advokátka v Transparency International, a právě zdůrazňovala, že zpočátku tomu příliš nevěřila, protože ty organizace byly opravdu hodně odlišné, například její organizace je spíš konzervativní a jiné organizace zase více mediálně a akčně zaměřené, ale prý to jde teď docela dobře a právě ta diverzita je velkou výhodou.

A proč vám to všechno píšu? Abyste:

  1. lajknuli stránku Rekonstrukce státu na facebooku
  2. šířili zprávu dál
  3. měli lepší náladu ohledně politiky :)
A můžete taky sdílet tenhle článek!

sobota 16. února 2013

V klášteře v 21. století

Tento týden jsem strávil několik dní v klášteře Nový Dvůr (mezi Plzní a Karlovými Vary) a jelikož se mě více lidí ptalo, jaké to tam bylo, tak jsem se rozhodl napsat na blog, a tím tomu taky udělat skrytou reklamu. :)

O klášteře jsem se dozvěděl od mého "pana domácího" v Praze, Tomáše Holuba, který tam již několik let jezdí vždy po Vánocích, aby si pročistil hlavu. Vychvaloval to tak dlouho, až jsem začal přemýšlet, že bych se tam taky vypravil. Je to sice trochu z ruky, ale za pokus člověk nic nedá.

O co tedy jde? Klášter Nový Dvůr se začal stavět v roce 1999 a otevřel se v roce 2002. Samotná budova má velmi moderní a zajímavou architekturu. Kromě budovy kláštera jsou ještě kolem hospodářské budovy a dům pro hosty, který je oděn v moderním hávu. Co člověka asi nejvíce překvapí, je věk mnichů. Průměr bych odhadl tak na 35 let, přičemž jsou tam i kluci v mém věku, nebo o pár let starší.

Jedná se o řád trapistů. Nevím, jaká přesně hierarchie vůči církvi tam funguje, každopádně slaví mše v katolickém stylu. Pokud složíte slavnostní slib, budete v klášteře až nadosmrti. To zní trochu šíleně, ale jim to tak nepřipadá. V čem tedy jejich mnišský život spočívá: Den začíná ve 3.15 ráno, kdy začínají v kostele ranní modlitby. Takových modlitebních setkání je přes den v pravidelných intervalech sedm. Obvykle jde o zpívání žalmů nebo chorálů. Trapisti si zakládají na čtení - čtené modlitby, čtené kázání. Má to své výhody i nevýhody, nemůžu soudit. Každopádně atmosféru to má parádní. Prvních modliteb, kterých jsem se zúčastnil, byly večerní, kdy svítí jen několik málo hodně slabých světel, a člověk sotva vidí postavy mnichů v hábitech vyrovnané v řadách proti sobě. V našich protestantských kruzích, kde klademe důraz na upřímné modlitby vlastními slovy a na postoj srdce, je tento přístup stěží pochopitelný, a ani já jsem se do toho úplně nedostal, nicméně jsem se většiny modliteb zúčastnil a ke konci jsem si už den nedokázal představit bez nich.

Mezi modlitbami mniši dělají různé věci - studium, osobní modlitba, práce, vyučování. Mniši dvakrát denně pracují. Kolem kláštera jsou rozlehlá pole a lesy. V Novém Dvoře chovají ovce, pěstují cosi na polích a vyrábějí hořčici a kosmetiku. Klášter si sám na sebe vydělá. (!) Zároveň těží dřevo, kterým topí a naopak vysazují nové stromky. Moje představa mnichů jako lidí nepoužitelných pro běžný život byla během chvilky ty tam. Jsou ohromně zruční, v práci se střídají a tím pádem všichni umí vařit, prát, uklízet (ano, všechno tady dělají muži, ženy tu nejsou), jezdit s traktorem, sekat dříví, kácet stromy... Zajímavé.

Zásadou trapistů je účelová komunikace. Pokud člověk vyloženě nepotřebuje někomu něco říct (jako třeba nestůj mi na noze), tak mlčí. Není to samoúčelné. Mlčení člověk využívá k modlitbě v duchu (tzv. invokace). Celý tento způsob života je totiž zaměřený na Boha. Ráno modlitba, během dne práce nebo studium, kdy se člověk snaží neustále soustředit na Boha, ale i tak to není snadné - proto se každé 3 hodiny vrací ke společné modlitbě. Na druhou stranu neplatí nějaká jiná drastická omezení jako u ostatních řádů - můžou jíst, co jim hrdlo ráčí atd...

Mladí mniši mají každý den společné vyučování o víře a mnišském životě. Navíc mají svého mentora, který s nimi každý den mluví o jejich osobních bojích. Učednictví tak, jak ho dělal Ježíš. K mému údivu se mnou všichni mniši mluvili, a byli všichni moc milí a (sym/em)patičtí.

No a do toho všeho jsou ještě navíc v Novém Dvoře otevřeni hostům. Návštěvu si domluvíte přes mail, instrukce najdete na stránkách http://www.novydvur.cz/. Je možné tam jet i ve skupině, muži i ženy, dívky i chlapci. Pokud jedete autobusem, počítejte s cestou cca 6,5 km od zastávky. Nejbližší vesnice je 3 km od kláštera. Každý host dostane svůj vlastní pokoj v domě pro hosty, a dá se říct, že si může dělat, co chce. Je mu k dispozici knihovna, kaple, může se procházet po okolí, a nebo se právě účastnit mnišského života. Jídlo za vás řeší mniši, 3x denně v danou dobu je velké jídlo, a taky je vám k dispozici jídlo v kuchyni. A jídla vám naládují skutečně kopce. Pokud chcete, můžete s nimi pracovat (což je fajn). Taky si můžete promluvit s bratrem hostitelem (mnichem přes hosty) nebo s jinými mnichy. Jestli vás zajímá cena, obvykle si účtují 200-350 Kč za noc, ale řekli mi, ať dám, kolik chci, skoro se tvářili překvapeně, že jim chci za pobyt v "luxusním hotelu" platit. :)

A co je taky fajn, že do kláštera jezdí další lidé, a musím říct, že moc zajímaví. Dohromady jsem tam potkal tři různé hosty - německého katolického kněze, o kterém kdybych nevěděl, že je katolík, tak bych ho odhadl na pastora církve jako je Element. :) Dalším hostem byla starší Francouzka, která ale přijela pozdě a nestihl jsem si s ní víc pohovořit. Ano, byl jsem tam jediný český host, posledním, kterým jsem se potkal a mohl jej poznat, byl skromný Slovák, ze kterého se vyklubal bývalý primátor Bratislavy a poslanec Slovenského parlamentu, který jezdí do kláštera pravidelně, protože tlaky z politiky byly pro něj neúnosné. Z politiky však už odešel a to dost rozladěný, každopádně do kláštera dojíždí i nadále, a to jak sám říkal, minimálně jednou za rok. Zároveň se doma stará o dospělého postiženého syna... 

No a jak se mě tam líbilo? Užil jsem si to maximálně, přečetl (téměř) tři knížky, naučil se spoustu nových věcí, poznal velmi zajímavé lidi, trávil celý den s Bohem a dostal odpovědi na otázky, se kterými jsem do kláštera jel. Takže vám všem maximálně doporučuji, abyste taky někdy do kláštera zajeli. Já sám se plánuji určitě v dohledné době vrátit.