Vždycky se mi líbila myšlenka psaní deníku. Nejvíc asi proto, že spousta autorů napříč církevní a leadershipovou sférou tuto činnost provozovala, nebo přímo doporučovala. Bylo to prostě sexy, jenže to nebylo úplně jednoduché.
Začít je celkem snadné, mnohem těžší je vytrvat. Nikdy jsem nebyl právě talent na pravidelnost a vytrvalost, nicméně, začal jsem vícekrát. Vlastně to ani není můj první pokus. Možná tak třetí až čtvrtý. Nicméně, Velký manitou stál při mě. Měl jsem ve svém vnitřním životě zrovna docela klidné období (tedy málo depresí a pokusů o sebevraždu :D), řešil jsem v tu dobu, kam půjdu na výšku a kolik hodin obětuju přípravě na maturitu, no a konečně se to chytlo.
Zpočátku jsem psal několikrát do týdne, to se dá vydržet tak měsíc nejdéle. Potom přišly týdny bez deníku, za nějaký čas i měsíc bez deníku... Ale nevyhodil jsem ho, vždycky jsem se k němu vrátil, nenutil jsem se psát co nejčastěji. Psal jsem vždycky, když jsem to potřeboval nebo jsem měl chuť.
Na deníku je asi nejkrásnější to vědomí, že to po vás nikdo nebude číst. Tedy, nejspíš nebude. Nevadí chyby, škrtance, nesmyslné věty a hlavně, člověk může dostat na papír to, co si celý den nosí v hlavě a co se bojí říct na veřejnosti. Může si klidně napsat, že někoho nesnáší, že se mu někdo líbí, může se hádat sám se sebou i s Bohem, zoufat si i jásat, filozofovat a třídit myšlenky...
Proč si psát deník aneb zřejmé i skryté výhody
- Historie - je zábavné i poučné se občas zastavit a přečíst si, co jsem řešil před rokem touhle dobou. Můžu tak zjistit, že ten nepřekonatelný problém, který mě tou dobou užíral, už vlastně problémem není, a stejně tak si můžu připomenout některé malé i velké úspěchy
- Čistá mysl - přenést svoje myšlenky na papír může být zpočátku dost děsivé, nicméně ve spoustě případů, když si člověk po sobě přečte, co si vlastně myslí, tak dostane trochu jinou perspektivu. Zároveň psaní ručně taky nějaký ten čas trvá, takže si všechny myšlenky můžu krásně srovnat. Občas zase člověk neví, co si vlastně má myslet, a tak píše a píše, a nejen že si vše v hlavě urovná, ale často promyslí, jak danou situaci vyřešit.
- Vrba - jo, i kluci mají občas potřebu se "vybrečet", neboli postěžovat si, zanadávat na život nebo na konkrétní lidi, a pokud zrovna kolem sebe nemáte někoho, kdo miluje naslouchání vašim nářkům, deník k tomu poslouží znamenitě.
- Vděčnost - mnohdy si u psaní i u čtení uvědomím, jaké mám štěstí, že řeším takové ptákoviny, a nemusím se bát, kde vezmu na jídlo, jak seženu práci nebo kde zrovna přespím. Jo, u psaní deníku mě tohle opravdu napadá.
- Týdenní rekapitulace - nedělám to vždy, ale je to skvělý způsob, jak se osvobodit ze zajetí okamžiku a vidět život z větší vzdálenosti. Taky si tak můžu stanovovat krátkodobé cíle a lehce organizovat. A taky si můžu mnohem lépe všimnout svých chyb a nějak systematičtěji se s nimi poprat.
- Příprava na těžší chvíle - když mě čeká těžký rozhovor, nějaké veřejné vystoupení nebo cokoliv co v sobě nese nějakou větší výzvu, hodí se mentální příprava, slova která budu používat, strategie kterou zvolím. Zároveň mám mnohem více času na pochopení druhé strany, jak bude reagovat, co jí může zranit, co si bude myslet, což se ve víru emocí nebo nervozity už těžko dělá.
Tohle byl jen stručný výpis výhod, které mě zrovna napadají, je jich určitě více, nicméně, na závěr pár tipů, pokud byste chtěli taky začít.
Jak deníkovat aneb čím víckrát začneš, tím víc toho napíšeš
- Materiál - osvědčil se mi linkovaný A4 blok / svázaná kniha, píšu tím, co je po ruce (střídá se mi červená, modrá a černá propiska :))
- Čas - píšu vždycky před spaním, ale je vhodné si to naplánovat trochu dříve než ve 2 ráno, aby alespoň polovina vět dávala smysl. A nejednou už jsem psal i během dne, když bylo třeba.
- Frekvence - každý den je podle mého názoru příliš, jednou až dvakrát do týdne je pro mě ideál, ale důležité je být na sebe hodný. Když na to není nálada, tak se nedeníkuje. Ještě by z toho potenciální zloděj mohl mít špatné sny. A když se vynechají dva měsíce, koho to zajímá? Prostě jedu dál. Mám sem tam takové výpadky, jindy zase píšu několik dní za sebou, protože mám zrovna kvalitnější myšlenkový život :)
- Nevzdávat se - pokud stejně jako já uvidíte v deníkování smysl a rozhodnete se začít, hlavní je vytrvat. A pokud už to zabalíte, tak prostě začněte znovu. Má to smysl i cenu, a ani několikaletá pauza vás nemůže zastavit. A čím víckrát začnete, tím více stran bude popsaných :)
Vedete si deník a máte tipy nebo postřehy? Nebo překlep? Neváhejte se ozvat!
